Záznam z přednášky

Přednáška dne 28.11 se zaobírala tématem otevřeného přístupu a universal design. Na úvodu byly zmíněny retrospektivní informace s předchozích přednášek (např webináře) a dále se přednáška přenesla na hlavní předmět přednášky. Jako první byly zmíněny horizontální přístupy, které jsou podstatné u vývoje jakého vzdělávacího objektu (kurzy, vzdělávací materiály atd.). Tyto principy se dělí na digitalizaci, internacionalizaci, inklusi a udržitelností.

Po skupinové konverzaci a prezentaci principů přešla přednáška na téma universálního designu, což je fenomén, který se prvotně objevil v architektuře a následně i v jiných odvětvích. Mezi tento design se dá zahrnout bezbariérové elementy v rámci budov, video návody s titulky, které mohou být vhodné pro osoby se sluchovým postižením, dále třeba sémantické webové stránky/aplikace přizpůsobené pro osoby se zrakovým postižením a podobně. Jednoduše řečeno, design se snaží přizpůsobit pro všechny bez omezení. Zvýrazněna byla i legislativní povinnost správců některých webových stránek, aby webové stránky splňovali zákon n č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací. Dále přednáška přela na sedm zásad universal designu, mezi které lze zahrnou spravedlivé užívání, flexibilita při používání, jednoduché a intuitivní použití, vnímatelné informace, tolerance k chybám, nízká fyzická námaha, ale i prostor pro přístup a použití.

Po sedmi zásadách při použití universálního designu byly zmíněno i 10 věcí o tomto designu, kdy hlavní, která mi utkvěl v hlavě je, že universální design může provádět kterýkoli designer, nikoli pouze specialisté. Je dobré, aby se s tímto designem obeznámili i další designeři, aby design byl inkluzivně pojetí pro všechny bez omezení. Před samotným závěrem tématu universálního designu, byly zmíněné asistenční technologie využívané v praktickém užití ve spojitosti s univerzálním designem. Tím jsou například čtečky či automatické vytváření titulků.

K závěru přednášky byly zmíněny určité informace k otevřenému přístupu, neboli OER, který se týká svobodného přístupu k vzdělávacím materiálům a zdrojům. Termín "otevřený" znamená, že tyto zdroje jsou volně dostupné, a obvykle jsou k dispozici online.

Určitá návaznost na toto téma byla prezentována na přednášce 5.12 o informačních systémech ve vzdělávání.

Zadání úkolu

Zkuste se zamyslet nad tím, jak byste otevřený kurz, jako je třeba CORE053 nebo KPI55 mohli udržet otevřený, ale současně k němu našli nějaký funkční ekonomický model. Zkuste ho popsat, zdůvodnit, uvést jeho výhody a nevýhody a komparovat ho s podobným funkčním řešením užitým jinde.

Úkol

V rámci úkolu jsme se měli zamyslet, jak udržet otevřenost kurzu např. CORE053. Pro udržení otevřenosti kurzu a současně nalezení funkčního ekonomického modelu lze zvážit několik přístupů.

První přístup

Prvním přístup by mohlo být zajištění financování ze strany univerzity nebo státních institucí. Tato finanční podpora by mohla pokrýt základní provozní náklady kurzu, včetně výplat vyučujících a technické infrastruktury. Tím by se zajistila dostupnost kurzu pro všechny studenty bez ohledu na jejich finanční situaci.
Výhody tohoto modelu je zaručení finanční stability kurzu. Tato forma podpory by eliminovala potřebu spoléhat se výhradně na externí zdroje, což umožní nezávislý a trvalý provoz. Zároveň by bylo možné zajistit konzistentní kvalitu výuky a provozu bez obav z náhlých finančních výkyvů.

Druhý přístup

Alternativním přístupem by mohlo být partnerství s organizacemi nebo firmami, které by mohly poskytnout finanční podporu výměnou za určitou formu propagace. Například, spolupráce s firmami v oboru IT by mohla přinést finanční zdroje a zároveň umožnit studentům přístup k aktuálním trendům a technologiím.
Výhody tohoto modelu zahrnují potenciální finanční stabilitu, vytvoření reálných propojení mezi akademickým a podnikatelským světem a možnost získání aktuálních průmyslových znalostí. Nevýhody by mohly spočívat v možném tlaku na obsah kurzu, který by mohl být více orientován na firemní zájmy.

Třetí přístup

Třetím přístupem by mohlo být zavedení dobrovolných poplatků za certifikát z „kurzu“. Studenti, kteří chtějí získat oficiální certifikát o absolvování, by mohli platit symbolický poplatek. Tato forma samofinancování by mohla přispět k celkové udržitelnosti kurzu a umožnit další rozvoj a inovace. Podobný princip (ale ne stejný) má například Codecademy u svých kurzů. Zobrazit můj článek spojený s Codecademy.
Výhody tohoto ekonomického modelu zahrnují širokou dostupnost kurzu, kvalitní odbornou přípravu lektorů, a možnost zapojení externích odborníků prostřednictvím partnerských dohod. Tím by se zvyšovala atraktivita kurzu pro studenty a zároveň by se posílila jeho ekonomická udržitelnost.

Komprace

Komparace s podobnými modely užívanými jinde by mohla přinést inspiraci a poučení. Například, platformy jako Coursera nebo edX spolupracují s univerzitami a nabízejí placené kurzy, čímž získávají finanční prostředky na provoz a rozvoj. Tyto platformy také umožňují volný přístup k určitým materiálům, což může sloužit jako vzor pro kombinaci placených a otevřených prvků. Dalším příkladem může být například Codecademy, který nabízí některé kurzy zcela zdarma a certifikáty či odbornější kurzy za finanční poplatek. Další příklad může být Google Digital Garage, který nabízí kurzy zaměřené na digitální dovednosti a online marketing od společnosti Google - základní kurzy jsou zejména zdarma, pokročilejší jsou však placené.

Závěr

Celkově je klíčové nalézt rovnováhu mezi otevřeností kurzu, ekonomickou udržitelností a kvalitou poskytovaného vzdělání. Osobně za mě je nejlepší první přístup pro zajištění konzistentní kvality výuky. Pokud by se měl zvolit kompromis a první přístup by nebyl možný, zvolil bych třetí přístup kombinující všechny zmíněné přístupy.